Autor: P. Jan Lisowski | Archidioecesis Olomucensis
Zdroj: © Pramen lásky a milosrdenství | 2026
Datum napsání:
16.06.2026
Pramen lásky a milosrdenství ~ Zamyšlení na 16. června
Srdce a naši nepřátelé ~ Láska, která bolí ~ odpuštění.
Vstoupit do hloubky Nejsvětějšího Srdce Ježíšova znamená narazit na tajemství, které lidský rozum často odmítá přijmout. Je to tajemství lásky k těm, kdo nám ubližují. Lidské srdce přirozeně touží po spravedlnosti, která se v našich očích často podobá odplatě. Když nám někdo ublíží, zradí nás nebo nás očerní, naše vnitřní reakce bývá tvrdá - chceme se uzavřít, oplatit stejnou mincí nebo dotyčného vymazat ze svého života. Ježíšovo Srdce však tluče úplně jiným rytmem. Je to Srdce, které zůstává otevřené i pro ty, kteří do něj zatínají hřeby.Tato Boží láska bolí. Bolí proto, že nevyžaduje reciprocitu dřív, než se sama daruje. Kristus na kříži nečekal, až ho jeho kati poprosí o milost. Nečekal, až v nich propukne lítost. V té nejtemnější hodině, kdy prožíval fyzickou i psychickou trýzeň, z jeho nitra vytryskla slova: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“ To není projev slabosti nebo rezignace. Je to projev té nejvyšší duchovní moci, jakou kdy svět spatřil - moci lásky, která odmítá být nakažena zlem a nenávistí okolí. Odpuštění, které z tohoto Srdce pramení, je lékem na rány, jež by jinak hnisaly v naší vlastní duši.
Když mluvíme o našich nepřátelích, nemusí jít hned o lidi, kteří nám usilují o život. Často jsou to ti, kteří sedí vedle nás v práci, žijí v sousedství, nebo dokonce patří do naší rodiny. Jsou to lidé, jejichž přítomnost nás zraňuje, jejichž slova bodají a jejichž lhostejnost mrazí. Pohlédnout na ně skrze Ježíšovo Srdce znamená uvědomit si, že každý projev jejich nepřátelství je vlastně voláním zraněného a zbloudilého srdce. Kristus nás nezve k tomu, abychom předstírali, že zrada nebolí, nebo abychom schvalovali zlo. Zve nás k tomu, abychom nenechali své srdce zahořknout a abychom za tyto lidi prosili.
Pravé odpuštění je proces, který často začíná pouhým rozhodnutím vůle, nikoli hřejivým pocitem. Je to rozhodnutí nepřát si pomstu, odevzdat křivdu Bohu a přát druhému člověku spásu. Když to dokážeme, Boží láska v nás začne uzdravovat to, co lidská zloba poničila. Nejsvětější Srdce Ježíšovo je pro nás nevyčerpatelným zdrojem této síly. Kdykoli máme pocit, že už nedokážeme unést křivdu nebo že je odpuštění nad naše síly, můžeme se skrýt v této božské ráně. Tam nacházíme útěchu, tam naše bolest ztrácí svou ničivou sílu a proměňuje se v milost, která dokáže proměnit i ty nejzatvrzelejší nepřátele.
Závěrečná modlitba: Pane Ježíši, Tvé Srdce bylo probodeno i za ty, kteří Ti ubližovali. Daruj nám prosím sílu odpouštět našim nepřátelům a těm, kdo nám působí bolest. Uzdravuj naše zraněná srdce, osvobozuj nás od hořkosti a pomáhej nám odpovídat na zlo dobrem. Dej, ať v nás Tvá láska zvítězí nad každou záští, abychom i my byli svědky Tvého milosrdenství. Amen.
